29/09/2016

BUGIAMASA

1


Ještě neznáte Bugiamasa? Tak to je chyba. Dostala jsem možnost spolupráce a proto bych Vám ráda tento obchod přiblížila o kousíček více. Bugiamasa je nový internetový obchod, který nabízí stále se rozšiřující sortiment s náramky, stylovými gumičkami a dočasnými tetováními.

Najdete zde široký sortiment kvalitních náramků z různých materiálů. Všechny náramky jsou vyráběné v Česku, ručně a hlavně s láskou. Zakladatelkami jsou sestry, které mají odjakživa neuvěřitelné pouto a proto mě nepřekvapilo, že se do tohoto pustili spolu. Tyto šikovné dámy mi rozhodně nejsou cizí, tedy aspoň jedna z nich a to je moje bývala spolužačka ze základky Jarka. Se sestrou Terkou spolu mají opravdu skvělý vztah, který nejeden sourozenec závidí.

Jak jste se tedy již dozvěděli, majitelkami a zakladatelkami jsou Terka a Jarka. Na vlastní kůži jsem si mohla vyzkoušet jak kvalitní je jejich sortiment.

Vybrala jsem si dva krásné náramky, které od teď budu ráda nosit.
Jako první jsem si vybrala růžový #HereIAm svítící pod UV světlem. Výrazné doplňky mám opravdu ráda a i když na party nechodím, tak kdo ví kdy se opět vrátím na parket a až se tak stane, půjde tento náramek se mnou! Korálky jsou české výroby + stříbrné komponenty, celkově tento náramek svým výrazným vhledem uchvátí jak ve dne, tak i v noci. A proto pokud Vás zaujal sytě růžový náramek, můžete si jej objednat ZDE.


Jako další je opravdu luxusní a kvalitní náramek, vyrobený z přírodních materiálů a s precizně broušenými komponenty od SWAROVSKI®. Swarovski zná jistě každý i ten kdo se o tyto věci nezajímá a u Bugiamasa si můžete koupit náramek s lebkou, což zní pro některé zvláštně, ale lebka jako je tato a ta kterou já vlastním mi nepřijde "tvrdá", ale naopak je z ní opravdu stylový doplněk k jakémukoliv outfitu. Záměrně jsem si vybrala světlý náramek, aby se mi hodil i k předešlému, ale zároveň i k čemukoliv jinému. Ať už si objednáte tmavý či světlý, stane se skvělým luxusním doplňkem. Navíc mi tyto náramky přijdou skvělé, jelikož je můžou nosit i muži. Proto plánuji brzy i pro svého muže. Náramek, který mám já si můžete objednat ZDE.


Do 30.9. probíhají slevy do 30% a věřte, že se ten nákup vyplatí. Vztahuje se pouze na vybrané produkty a proto honem na Bugiamasa.cz a objednávejte.


Jako dáreček jsem dostala stylové gumičky, které se hodí v jakékoliv situaci a dokonce i outfitu. Znáte to, máte gumičku ve vlasech, ale na ruce kazí dojem? S těmito stylovými gumičkami se nemusíte vůbec bát, že se něco pokazí. Naopak pomohou oživit outfit a je zcela na Vás, které gumičky si vyberete, na Bugiamasa najdete ty pravé. Vybírat si můžete ZDE a pokud Vás zaujali, ty které mám já klikněte ZDE. Gumičky jsou různě pevné a různě pružné, záleží na tom jak husté či jemné vlasy máte.
Dále tu mám jedno dočasné tetování, které si sebou určitě ponesu na wellness a moc se těším, až mi bude zdobit po celou dobu pobytu mojí ruku. Najdete zde od malých po velké a pokud se nechcete nechat tetovat, ale chcete aby tetování vypadalo jako opravdové, tak Bugiamasa je správné místo, kde najdete opravdu krásné obrázky, které by si nejeden člověk nechal i vytetovat. A proto se podívejte ZDE, nebudete litovat. 


Já se s Vámi o zkušenost podělím pomocí fotografií, které vzniknou při mém pobytu. 
Těšte se z maličkostí ♥. A udělejte radost sobě, nebo někomu ve svém blízkém okolí ♥. S Bugiamasa nikdy neuděláte chybu.

S láskou, 
Vaše SAGI


27/09/2016

Zpátky do minulosti

2


Bez začátků by jsme nemohli žít, bez začátků by nebyl ani svět a nakonec by nebyl ani ten konec. Začátky jsou krásné ve všem, jako matka musím uznat, že mít dítě je úžasné, ale také to chtělo všechno svůj začátek.

Přijde mi zvláštní, že ač čas plyne stále stejně, tak je každý den jinak dlouhý. Jako malé dítě jsem si nikdy s časem nelámala hlavu, byli jsme venku dokud nás rodiče z okna nevolali a nebo dokud se nerozsvítili první pouliční lampy. Všude běhali děti, ať bylo jakékoliv počasí. Ploch na hraní bylo tolik, že i přes to jsme se ve skupinkách šplhali na všechny možné stromy, nikdo se o nás nebál tolik aby nám jakékoliv aktivity byli zakazované. 

Kde se stala ta chyba, že časem zmizela polovina pískovišť, odřezali větve u stromu o které se děti věšeli a lezli přes ně do korun stromu. U nás za barákem jsme měli opravdu spoustu možností jak si hrát a do teď si pamatuji na obří střechu pod kterou jsme si často hráli na rodiny, to byli krásné časy. Když se zpětně dívám na svojí minulost, tak bych se do té bezstarostné doby vrátila hned jak bych mohla. 

Musím uznat, že dnešní doba přes moje hubování okolo má i tak něco do sebe.

Člověk nemůže zůstat dítětem do konce svého života. Učíme se na základce i když víme, že některé věci časem potřebovat nebudeme (pokud se tomu nechceme věnovat), stále si pamatuji jak jsme se dohadovali s učiteli, že to nepotřebujeme a musím uznat, že některé věci se občas hodí více než jsem si dřív myslela. Na základní škole bych o sobě mohla doslova říct, že jsem byla flákač dokonce i idiot a to bych řekla, že jsem k sobě ještě hodná. Jediné, co všechny bavilo bylo zvonění, které určovalo konec vyučování a domů hodit tašku a ven. Domlouvání bylo ve škole a pokud nás napadlo jít ven s někým s kým jsme se nedomluvili, tak jsme zvonili. Kdo také do zvonku slyšel „Má zaracha?“ „Musí se učit.“ Tyto věty byli náš trest.

Na střední škole jsem úplně otočila a z úplného idiota jsem se stala neuvěřitelně „pilnou“ studentkou, která si připadala jako z jiného světa. Neopisovala jsem, ale všichni opisovali ode mě, hlavně nenápadně. V prvním ročníku na střední, jsem hned od začátku věděla, že tam být nechci, že to není pro mě a šití tam bylo tak málo, až mi to vadilo, navíc jsme tam měli i vaření které v té době bylo můj největší nepřítel. (Jak jsem se mohla stát mámou? Nevím.)
Během prváku jsem se rozhodla přestoupit na jinou školu a tak jsem měla snad největší klid na škole za celý svůj život. Učitelé vypustili zkoušení, prominuli i jakékoliv vynechání školy a třídní učitelka mi automaticky omlouvala hodiny ještě před tím, než jsem přinesla omluvenku. Jsem ráda, že si mě i teď pamatují.

Nový život odstartovat příjezdem do Liberce, kdy jsem ještě odevzdávala papíry a vyřizovala různé věci kolem školy. Bylo to myslím někdy na jaře, kdy jsem ještě netušila, jak to všechno vypadá. Jediné, co jsem věděla na jistotu, byl internát ve kterém jsem později bydlela. Krásné pokoje, příjemná „vedoucí“ internátu a dokonce i vychovatelé, vše mile vysvětlili a já se mohla v klidu zapsat a připojit se k životu v Liberci od dalšího roku. Nezdrželi jsme se dlouho a vyrazili jsme zpátky do Plzně, kdy jsem si ještě neuvědomovala jak moc se mi změní život, že se budu muset úplně osamostatnit a opustit zde všechno. Neuvědomovala jsem si to hodně dlouho, vlastně ani potom co jsem se tam nastěhovala.

Odjezd do Liberce, cestou jsem poslouchala písničky a povídala si s rodiči. Těšila se a zároveň začala přemýšlet, co se vlastně děje. Jeli jsme nejdříve ke škole podívat se k praxím, kde jsem se poznala s mojí mistrovou, která byla celé tři roky skvělá ženská. A nejednou jsme zastavili u intru, dostali jsme pokoj, přišla jsem úplně první a tak jsem byla ráda, že jsem měla čas si vybrat postel. Po chvilce, kdy jsem v pokoji stála s rodiči a začala vybalovat věci, aby mohli odvézt tašky se objevila má nová spolubydlící o které jsem už nejednou psala a tou byla Terezka, plaché děvče na které jsem se pokoušela mluvit a chudák byla ještě ze začátku nesvá. Dále přišla do vedlejšího pokoje Barunka, kterou jsme tou dobou ještě neoslovili k tomu došlo až večer.
Rodiče odešli opravdu brzy a vlastně jsem nepociťovala nic k tomu, že bych se chtěla vrátit domů, naopak jsem byla opravdu šťastná, že budu sama. Mám pocit, že jsem si na to od té doby zvykla až moc. S holkami jsme se spřátelili opravdu hodně rychle a vydrželo nám to do teď, ale to je o trochu déle, než toto vyprávím. Slzy na krajíčku při vzpomínkách na ty blbosti co jsme tam vyváděli je až neuvěřitelné. Jezdili jsme v šuplíku, na nočních stolcích a mnohem více věcí. Mě bavilo po večerech strašit Terezku, chudák moje malá, jak já jsem si toto užívala do doby než se mi vše vrátilo :D. Barunka občas přespávala s Terezkou v posteli a rána byli ještě zábavnější o dohadování, která kde potom bude spát. 

Jednou, když jsme šli na večeři jsme viděli skupinku pro nás tou dobou opravdu pěkných chlapců, no nejvíce nás zaujal kluk s modrými vlasy. Ten se líbil i mě, ano modré vlasy byli prostě kouzelné. Časem jsme se poznali a postupně jsem začala poznávat kluky z horního patra, ke kterým jsem chodila kecat i později. Opravdu vtipné, co všechno jsme vyváděli za blbosti, když se nám někdo líbil. Stáli jsme na balkóně "vytelený" ven koukali dolů a najednou se ozvalo shora „Usadži“, jako největší idiot jsem řekla par slov, zčervenala až na zadku, schovala se a nevylezla (stála jsem tajně na balkóně a hrála si na stalkera). Modrovlasého kluka jsem potkávala i na nádraží, když jsem jela domů a jeden pohled tam a zase pryč, já se musím opravdu smát tomu, jaké jsem byla tele. Nicméně do teď jsme přátelé a jsem za to vděčná a už to není modrovlas :D. 
Díky tomu, že jsem kluky znala jsem se časem zakoukala do jiného, který je teď také mým kamarádem a věřím, že opět všechny jednou střetnu. Byl to asi jediný kluk se kterým jsem se dokázala bavit úplně o všem nehledě na cokoliv. Pak z čistajasna jsem poznala jednoho, který byl u nich na pokoji, ale stále pryč a já ho tolik neznala. Byla jsem si nakoupit a z nákupu šel se mnou, zkráceně – po cestě jsem sebou švihla o zem o hloupý kabel trčící z kolejí. Chtěl mi pomoci se zvednout, ale už jsem byla dávno na nohou, bylo to hezké. Byla jsem pozvaná i na pivo, no nicméně jsem si myslela, že si dělá srandu, ale i tak jsem přišla, srandu si nedělal a já jsem si příjemně popovídala se všemi.
Psali jsme si na facebooku, kde jsme se tentýž den stali přáteli a ač to neplánoval, tak mě pozval na Valentýna do restaurace na sushi, kde se na mě usmíval a povídal si se mnou, byla jsem mírně v rozpacích, ale nebylo to velké. Platit jsem si chtěla sama, ale když jsem začala se svým zvlášť skočil mi do toho s dohromady a já s otevřenou pusou koukala, co se děje. Nebyla jsem zrovna na toto zvyklá a tak jsem se mu to pokoušela vrátit.
Byli jsme spolu po zbytek dne a najednou se to vlastně stalo, byli jsme pár. Pak už vše bylo fajn po zbytek školy. Další rok jsme na začátku měli pauzu, vrátili se k sobě až to stejně skončilo. Tušila jsem, že to nevydrží, ale tou dobou jsem si to nechtěl připustit. Tou dobou to bolelo tak moc, že jsem všechno proklínala, nechtěla jsem se smát, byla zlá ke všem a stále v depresích. V té době moje váha klesla na 47kg, ale nepociťovala jsem na sobě, že by něco bylo špatně. Moje okolí si všimlo více než já. Nikdy jsem si nemyslela, jak moc jsem se trápila a když se zpětně dívám, tak to do teď nemohu pochopit. Proč jsem všechno držela v sobě a nechtělo se mi si promluvit, vyřvat se a nebo prostě poslechnout, že to přebolí. Na to jsem byla ještě mladá a nezkušená.
V tom roce pro mě byla škola trochu peklo spíše po psychické stránce, ale na další rok jsem se vrátila a byla v pořádku. Udělala jsem spoustu chyb, ale ničeho nelituji, protože bych nebyla tam kde teď. Školu jsem úspěšně ukončila a se vším jsem se rozhodla, si poslední prázdniny naplno užít. Řekla jsem, že nepotřebuji chlapa k šťastnému životu a bylo to.

Jo a bylo to! To se moc nehodí. Při oslavování jsem střetla člověka, kterého jsem potkávala často a často s ním i tančila, povídala si apod. Ano tenkrát to byl kluk z Krize(název klubu) s kterým jsem tančila a vyhazovala mu cigarety a teď je to můj manžel a otec našeho dítěte. Úžasný člověk, který mi ukázal, že život dokáže být krásný i s hádkami a nesrovnalostmi, s rozdíly i nedostatky. Můj manžel je můj hrdina, princ a láska, která o mě ví vše. Možná to není zamilovanost jako na začátku, ale láska je tu pořád mezi námi a dokud bude, budeme i my.

A tím končím delší příběh mého života. Není tu vše, ale události na které si vždy ráda vzpomenu i za pár let. Nemusí vše být krásné, ale i to špatné se stane významnou vzpomínkou.

S láskou, 
Vaše SAGI

24/09/2016

Gray & Black

2


Divadlo je místo, které dobíjí energii, které vás donutí se smát i když jste na pokraji zhroucení. Upřímně stále toužím po svém návratu do práce a nejradši bych šla hned. Proč zase mluvím o divadle? Protože páteční návštěva divadla, byla pro mě uklidňující a příjemná. Opět jsem střetla známé a milé tváře, ale také nové a pro mě zatím neznámé. Nicméně rok, co rok je to vždy jiné, ale atmosféra se nemění.

Nové divadlo svojí stavbou vůbec nepřipomíná divadlo, no po vstupu do „útrob“ se to moc nemění, ale podle mého utváří příjemné místo hlavně společnost. Sebevíc krásné místo s lidmi kteří se chtějí vyhýbat každému, je horší než ne-úplně krásné místo se skvělými lidmi. Já se tam vracím ráda a to jsem na mateřské rok, no už bych zase lítala v práci.

Návštěva s Michálkem byla opravdu zábavná, no myslela jsem si, že se to moje zvířátko bude chvilku rozkoukávat – no to mi vůbec nevyšlo. Jakmile jsem ho pustila z kočárku, tak už byl nezastavitelný, musel to všechno prozkoumat, chodilo kolem něj spoustu lidí a on šel za svým, jako například automat na kávu, místo kam padají zbylé drobné, bylo pro něj více než zajímavé (ale nic si nevydělal). Mám pocit, že i když mám doma ďábla, tak mám zároveň neskutečné štěstí, že je klidný v jakékoliv situaci. Navíc lidé v divadle jsou opravdu moc hodní a Michálka i mě vítali s úsměvem. ♥

Celkově jsem byla nabitá energií a domluvila jsem si ještě ten den focení (u Nového divadla). Novodobá stavba má též své kouzlo. Barča dorazila na rychlo, ale příjemně jsme si tu dobu užili, stihli jsme si i sednout do kavárny a dokonce i nakoupit.
Od rána jsem upřímně nečekala jaké bude počasí, až se začalo dělat opravdu teplo, tak mi bundička byla k ničemu. Nesundala jsem si jí celé dopoledně, jelikož mi vadil výstřih na zádech. Záda byli sice krásné řešená, ale já jsem tento „top se sukní“ chtěla jiný. V galanterii jsem koupila zdrhovadlo a během doby oběda, jsem si ho přišila a bylo hotovo. Teď už se v tom opravdu cítím skvěle.
Legíny normálně nenosím, ale tentokrát jsem vytáhla jedny pohodlné, úplně si říkali o to, abych si je k tomu vzala. Nosila jsem je kdysi hodně často, dokonce v těhotenství než jsem začala vypadat jako sud, tak byli opravdu moc užitečné. K tomu už jsem volila bundičku do pasu s cvočky.
I přes to, že bundička má zdobení až až, tak jsem si vzala výrazný náhrdelník, který mám moc ráda a jak jsem již psala, původně to byl náramek najdete ZDE.

Celkově při pohledu na celek, jsem zjistila, že mimo dlouhý top, hodinky a náhrdelník patří tyto věci mezi mé nejstarší. Úplně nejstarší je kabelka, která se mnou straší už od střední školy (cca 5let), boty z úplně první výplaty mé první práce, legíny mi koupil tehdy přítel k narozeninám (nebo svátku to už si nepamatuji) a nakonec bundička, která ani nevím jak moc je původně stará jelikož jsem si jí koupila v Textile House před dvěma lety. Zbytek jsou novinky, ale já jsem ráda, že se mi doma stále válí kousky, které unosím i po pár letech. ♥


Top: Shein / Legíny: Calzedonia / Bunda: Textile House / Boty: H&M / Kabelka: C&A / Náhrdelník: Zaful / Hodinky: Gamiss

Fotografie: Bára V.

S láskou,
Vaše SAGI

22/09/2016

Mom's diary #32

0


To že život není bez chybičky, že svět není růžový vím už dávno. Stále smýšlím nad tím, proč se lidé každý den strachují, proč si zbytečně v sobě vyvolávají stres, který může pominout díky pouhé myšlence, celý život nemůžeme žít ve strachu z toho, že něco neuděláme, či to děláme špatně. Chybovat je lidské!

Bývala jsem celkem dost smutný člověk, nebo spíše vystresovaný z budoucnosti. Když jsem poznala svého tehdy přítele, stále jsem se bála toho, že stejně skončím sama. Najednou jsme se zasnoubili, vzali a pak přišlo těhotenství a porod, zjistila jsem, že se na svůj život už nemohu dívat jako dříve a všeho se bát, protože teď jsem MÁMA.
Stále se bojí o syna, že se mu něco stane, také samozřejmě doma řešíme stále nějaké věci, ale i tak stále své myšlenky směřuji na pozitivní a energii nabíjející věci. Když vidím, jak se můj syn usmívá a učí se nové věci, tak každý smutek odchází rychlostí blesku.

Nicméně na to aby člověk byl šťastný nepotřebuje být mámou, kolikrát bych řekla, že jsem tak často v depresích nebyla, jako teď když jsem mámou. Občas se schoulím do klubíčka a říkám, jak špatná máma jsem a vyplakávám si nashromážděné slzy. (I to se stává šťastnému člověku.)
Pokud vy jako člověk vydáváte pozitivní energii, jsou kolem vás potom šťastní a dobře naladění všichni. Když se na někoho na ulici usměji a je mi opětováno, tak jsem ráda že jsem někomu úsměvem trochu zlepšila den. Energii mi zároveň dodávají moji dobří přátelé, rodina a všichni, kteří mají rádi mojí přítomnost. ♥

Často se na mě lidé dívají - dá se říci skrz prsty. Proč? Ani já sama nevím a když jsem z těchto věcí bývala smutná, rozhodla jsem se to přestat řešit, jinak by mi to nic dobrého nepřineslo. Většinou mezi ně patří právě maminky u kterých často slýchávám, že něco nejde.
Všechno jde, když se chce! Tak to bude vždy.
Nalíčím se, když malý spí, pokud se mu nechce spát, tak to dělám na delší dobu (nebo mám doma manžela). Vymýšlím co si vezmu na sebe buď pozdě večer a nebo vyberu první co mě napadne, píši články na blog pozdě večer, nebo když nikam nejdu dopoledne v době kdy malý spí.
Většina věcí se dá vždy stihnout, například moc ráda kreslím. Kdy na to beru čas? Opět večer. Vařím dopoledne jídlo, které máme aspoň na dva dny nebo rychlovku pro malého, když není manžel odpoledne doma.
Kdy jím? To je asi to nejsložitější, protože jsem nikdy nebyla schopná jíst pravidelně. Vždy sáhnu po něčem rychlém a nebo piji jen vodu. To rozhodně není zrovna dobrý vzor na denní příjem. Ale zase nikdy nejím večer i kdybych celý den hladověla, tak raději jít spát hladová než najedená (pro mě).

Dokonce jsem schopná přes den sledovat oblíbené anime s titulky a zároveň sleduji a hraji si s malým. Když je hezké počasí a není na zmrznutí, tak běháme venku.

Musím ale uznat, že stále toho dělám málo. Například můj největší koníček je šití a to je jediné, co dělat v přítomnosti syna nemohu, špendlíky a jehly jsou příliš nebezpečné. Takže můj koníček spadá opět do večerních hodin a jako první mě vždy čeká nějaká oprava, kterou jsem si naplánovala. Takže šití mých návrhů je až jako poslední záležitost.

Kdy chodím spát? Tak to je opravdu různé, pokud jsem líná tak chodím spát kolem jedenácté až dvanácté a když jsem hodně akční, jsem schopná jít spát až ve dvě ráno. A ráno jsem na nohou jako by se nechumelilo. Důkaz, že spánek vlastně není vůbec potřeba.

Obdivuji maminky s více dětmi, protože já bych toho chtěla stíhat ještě jednou tolik. Nicméně stále jsem rozhodnutá druhé dítě nemít, protože si chci užívat život s mojí malou rodinkou a vlastně je také pravda, že se nechci ničeho vzdát a to zejména svého osobního času. Navíc by to moje nervové centrum už nezvládlo. Stále se chci usmívat, být plná energie kterou chci po kusech rozdávat.

Mít dítě je nejen radost, ale i starost na celý život. I když jednou odejde ode mě, tak já celý život budu vzpomínat na jeho dětství, na to jak se mě držel a nechtěl pustit. Jak mi dával pusinky a stále chtěl, abych mu je opětovala. ♥ Moje láska k synovi nikdy nezmizí!

Mějte úsměv na duši i na tváři. ♥ 

S láskou,
Vaše SAGI

20/09/2016

Green coat

6


Opět jsem se mohla sejít se skvělou dvojkou, která mě už nějaký ten čas fotí. Oba skoro vždy mají naplánováno, co a kde se bude dít a za to jsem moc ráda. Tentokrát mě vzali kousek za Plzeň a to na Dobřanské náměstí, které jsem viděla úplně poprvé a musím uznat, že je krásné. Pro ně to tam není nic nového a jelikož docela často fotí všude možně, tak mají místa v malíku. 

Je neuvěřitelné jak se za tu chvilku dokázalo až neuvěřitelně ochladit, když poslední "letní" dny to bylo téměř ještě na koupání. Teď najednou vytahuji kabát, který jsem měla v hledáčku už opravdu dlouhou dobu. Řekla bych, že jsem na něj měla štěstí, když byl zlevněn na více jak polovinu věděla jsem, že musí být součástí mého šatníku. Navíc mám zelenou barvičku moc ráda. 
K zelenému kabátku jsem zvolila jednoduché oblečení a doplnila výraznými červenými lodičkami, ke kterým jsem si zvolila i červenou rtěnku, abych to s červenou nepřehnala, tak jsem si jako kabelku zvolila svojí oblíbenou hnědou z Gamiss - kterou najdete ZDE

Vše jsem nakonec doladila zlatými doplňky a hodinkami - které najdete ZDE

Teď malinko odbočím od outfitu a focení. Nedávno mě překvapili zprávy do mého soukromého účtu od čtenářů blogu a musím říct, že každé slovo které bylo psáno se mi vrylo do paměti a dokonce se dostali až k srdci. Slova která hřejí, ať už jsou ve formě komentáře nebo jsou mi psané soukromě, jsem za všechno neuvěřitelně ráda. Proto bych si ráda pro své čtenáře něco časem připravila, ale nejdříve si pořádně promyslím co. Chci hlavně udělat radost! ♥ 

Děkuji, že čtete a chodíte na můj blog, mám Vás všechny ráda!

Fotografie: B&L


Kabát: Shein / Halenka: Shein / Kalhoty: F&F / Hodinky: Gamiss / Kabelka: Gamiss / Náušnice: SIX / Náhrdelník: Vinted / Boty: Časnaboty

S láskou, 
Vaše SAGI

18/09/2016

Stripes & Gamiss

4


Den ode dne s lepší náladou, škoda jen špatného počasí. Dobrá nálada se v pochmurném počasí rozdává špatně, ale na toto jsem expert (pouze ve výjimečných případech).

Tento outfit je z posledního krásného dne, kdy jsem volila co nejméně oblečení a tak nestojí na dlouhý popis. Dlouhé šaty nemusím ani říkat, jak jsou neuvěřitelně pohodlné a navíc k nim mohu vzít téměř vše, s kabelkou a botami jsem si díky tomu lámat hlavu nemusela. Jako doplněk jsem si zvolila hodinky od Gamiss o kterých jsem vám v jednom předchozích článků psala a najít je můžete ZDE. Hodinky se hodí úplně ke všemu, jen si do nich musím konečně koupit baterku. Zatím mi tedy slouží jako krásný náramek.

Náhlí zvrat v počasí je někdy opravdu šílený, nicméně mi chladno nevadí. Včera se mi stalo spoustu zajímavých věcí a po dlouhé době s manželem jinde než doma u malého, který také zažívá svojí premiéru.
První z počátku příjemná situace, kdy jsem se vydala s kamarádkou posedět do kavárny, odkud miluji výhled na Plzeň. Člověk si povídá mezitím, co je všude mokro a najednou schody, nevinné schody – upřímně už dlouho jsem se tak nezasmála a zároveň jsem nečekala, že stále dokážu chodit jako vůl, tento můj skvělý pád nejen dost bolel, ale lidé v dolní kavárně měli co dělat, aby nepraskli od smíchu (taky bych se sama sobě smála a ne málo). Kamarádka mě nazvala letícím žlutým flekem, který stál a najednou se kutálel k zemi. No stále přemýšlím, jak jsem zvládla tento pád, ale moje nádherná obří modřina na holeni a další na koleni, to se jen tak nevidí. Navíc mě chůze bolela ještě po celý den :D. Nevyplácí se padat.
K večeru jsme vyrazili s manželem, švagrem a jeho přítelkyní na Plzeňské ohýnky, které bývají celkem velkou událostí a tak jsem si myslela, že tam bude obří dav – nakonec překvapivě málo lidí, ne že by mi to vadilo. Šla jsem aspoň na jednu atrakci s manželem a stačilo, po celém dni mi nebylo dobře a ještě jsem šla na atrakci – co na to říct?!
Plzeňské ohýnky je akce, kde na závěr pouští nádherný ohňostroj, tedy takovou choreografii. V pátek jsem tam nebyla a tak nemohu posoudit mezi oběma dny, ale ohňostroje se mi vždy líbili a je neuvěřitelné jaké kouzlo vytvoří ve spojení s hudbou ♥. Celkem jsme viděli tři různé ohňostroje z různých zemí a nakonec hlasovali pomocí křiku. Nakonec jsme odcházeli před koncem, jelikož já nerada chodím v davu lidí, kteří se rvou ven jako by mělo přijít tornádo a za brankou byl úkryt.

A kde byl celou dobu prcek? Tak prcek prožíval své první přespání u babičky s dědečkem, kteří to zvládli na jedničku (jak jinak, jsou úžasní). S Michálkem jsem se ještě před odchodem na ohýnky šla rozloučit a celou noc na něj myslela. Mám pocit, že moje noc byla o dost horší než ta jeho, ač je to skvělý odpočinek, tak tato premiéra je pro nás všechny tři, tedy manžel to nevnímá jako já.

Jak jste to měli vy maminky s prvním přespáním? A jak to zvládali vaše děti? ♥

Fotografie Inuška ♥


Šaty: GATE / Kabelka: Vinted / Boty: Časnaboty / Brýle: Dresslink / Přívěsek(brož): SIX / Hodinky: Gamiss

S láskou,
Vaše SAGI
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...